Kostel sv. Jana (ev.-luth. Kostel)

První listinná zmínka o tomto kostelu zasvěceném Janu Křtitelovi pochází z roku 1291. Dnešní stavba pochází z roku 1837 a byla postavena podle plánů architekta Schinkela, poté co se čtyřlodní kostel, který stál od roku 1485, stal obětí velkého požáru, ke kterému došlo 23.7.1757.   

Kostel sv. Jana je zmíněn poprvé v roce 1291 v darovací listině jako městský farní kostel, vysvěcen Křtiteli a Janu, evangelistovi a patřil Johanitům. V 15. století došlo k výstavbě na mohutný gotický klasicistní kostel se čtyřmi loděmi. Pro tento kostel vzniklo v roce 1472 Velké žitavské plátno. Dne 23. července 1757 došlo ke zničení Kostela sv. Jana během Sedmileté války. Rekonstrukce trvala více než 80 let. Nakonec se žitavská rada obrátila na tenkrát významného německého architekta Karla Friedricha Schinkela. Předložil plány na rekonstrukci v klasicistním stylu a řízení výstavby převzal žitavský architekt Carl August Schramm. Interiér kostela se představuje v grandiózní kráse (pořadí sloupců s oblouky, dřevěný kazetový strop, půlkruhový výklenek nad oltářem). Postava Krista je kopií podle Berthela Thorwaldsena a vytvořil jí v roce 1878 Franz Josef Schwarz. Okenní vitráže pochází – stejně jako okna radnice – z "Královské saské dvorní dílny malby na sklo" Türcke a Schlein v Žitavě. Vzhledem k překrásnému panoramatickému výhledu se doporučuje vystoupit na 60 metrů vysokou rozhlednu.